Kdo zná ruskou pohádku Mrazík, tak ví.

Vždycky, když jsem jel vlakem na kolej do Prahy, tak jsem cítil takovou divnou tíseň. Vítalo mě hnusné, špinavé a neosobní velkoměsto. Je to hodně výpravná a složitá písnička, která se líbila hlavně nám - muzikantům. Nejvíc mně.

Píseň o jednom baronovi. Pardon, vlastně tedy o hraběti, který pohrdal vesnickými zábavami a lidmi, kteří na ně chodili.

Vždycky, když jsem běžel na vlakové nádraží, tak mi málem ujel vlak. O tom to je. Takový pokus o punkovou skladbu (1984).

Dobrý tah se vyznačuje tím, že jsou na něj přijdou kamarádi, co se mají tolik rádi.

Pokus o druhou Kristýnku, jak zpíval Peter Nagy. Samozřejmě to tak dobré nebylo - ani nemohlo. Nebylo to totiž o žádné konkrétní holce.

Dobrá Voda byl seriál o koních, nejvíce však o kobylce jménem Jasná.

Sedmnácti-osminový rytmus (17/8). Inspirovali jsme se písní Changes od art-rockové skupiny YES (album 90125 z roku 1983), která měla tento rytmus v některých pasážích. Náš text  je o tom, že jsme neměli rádi primitivní odrhovačky (což pro YES samozřejmě neplatilo) a ironická narážka Kultura za 500 byla z vědomostní televizní soutěže Risk (později přejmenované na Riskuj!), kterou uváděl Jan Rosák. Soutěžící si tam vybíral otázky z různých oborů a v různých hodnotách, které pak "riskoval", že ztratí, nebo získá. Jedním ze soutěžních oborů byla kultura a nejvyšší počet bodů byl 500, což potvrzuje tu ironii. Ten 17/8 rytmus nepatří k jednoduchým hudebním dovednostem, my jsme se ho těžce učili a pak lehce hráli na koncertech. Lidé na to tančili, což matematicky nemohlo fungovat právě pro ten lichý počet osmin v taktu, ale oni to v pohodě zvládli. Jsme holt šikovný národ.

Když jsem chodil se slečnou Myšíkovou, tak mi lezl do zelí nějaký Vašek z Teplic. Ač to tak nevypadá, tahle písnička je opravdu jen o tom, jak jsem ztrácel Ilonu kvůli nějakému Vaškovi. O rok později jsem onoho Vaška potkal v Praze na koleji a zjistil, že je to můj nový spolužák na VŠ. Inu, svět je malý a o náhody v něm není nouze. Z písně je cítit inspirace kapelou Pražský výběr.

Jednou jsem si půjčil auto svých rodičů a naboural ho. Oni to přešli naprosto v klidu, nechali ho opravit a já jsem zjistil, že jsou to nejlepší lidé mého života.

V jičínském hotelu Start byla úplně ta nejhorší obsluha na světě. Několikrát jsme odtamtud odešli bez placení, protože číšník neměl zájem ani o hosty ani o jejich peníze. Je z toho cítit jasná inspirace Imrichovou kapelou Tango.

Jednou jsem se ptal Petry Machové, jestli by se mnou nešla na rande. Ona řekla, že nešla a já jsem jí (v duchu) řekl: Tak si trhni nohou!

Borisova písnička o jedné prodejné holce. Tvoje holka = moje holka => děvka.

(Čorty idút)

Když jsme měli v naší zemi před sametovou revolucí sovětskou armádu, tak jednou děti ruských důstojníků běhaly po ulici a křičely: "Čorty idút," neboli "Čerti jdou". Bylo totiž 5. prosince a městem zrovna chodili čerti a Mikuláš. My jsme to obrátili a "čerty" jsme nazvali právě ty sovětské vojáky a jejich rodiny, protože to byli nezvaní a nevítaní okupanti. Prostě jsme je tady nechtěli, tak jsme křičeli: Čeho je moc, toho je moc! Na tehdejší dobu hóódně odvážná písnička.

Text napsal Jiří Suchý a melodie je snad naše - aspoň si to myslíme. Poetická kravinka.

Historicky úplně první dochovaná nahrávka kapely Dr.MOZSE, pořízená v tělocvičně cihelny Staré Místo, kde byla naše první zkušebna. Inspirací pro tuto instrumentálku byl film "Teherán 43", natočený v sovětsko-francouzsko-švýcarské koprodukci (©1981), který se zabýval pokusem o atentát na Churchilla, Stalina a Roosevelta během Teheránské konference v roce 1943.